Dějiny vodárenství na českém území se začaly psát v severních Čechách. První zmínka o vodovodu ve městě Žatci je z prosince roku 1386, kdy vedení města rozhodlo o stavbě vodárny s odběrem vody z Ohře. Vodárenská věž je datována do roku 1388. Začátek teplického vodovodu se datuje do 16. století, kdy se za panování Vlka z Vřesovic postavil vodovod z obvyklého dřevěného potrubí s odběrem vody z místního rybníka Anger. Ale už do roku 1164 je datováno využití termálních pramenů pro léčebné a očistné účely. Nejstarší zpráva o dřevěném vodovodu pro Liberec s přívodem vody z nádrže na náměstí je z roku 1566. V roce 1489 je již také popsána výroba dřevěných rour spojovaných na železné kované zděře.
Moderní etapu rozvoje vodárenství na severu Čech lze datovat do května roku 1993, kdy ministerstvo pro správu národního majetku schválilo privatizační projekt státního podniku SčVK. Města a obce, které se rozhodly vstoupit do zakládané Severočeské vodárenské společnosti, se dne 8. 6. 1993 v Teplicích dohodly na vytvoření přípravného výboru pro založení SVS a následně do něj delegovaly své zástupce. V září 1993 Fond národního majetku v Praze vydává zakladatelskou listinu Severočeské vodárenské společnosti.
Byly potvrzeny základní principy vznikající společnosti dohodnuté v přípravných jednáních. Těmito principy se společnost řídí po celou dobu existence a vývoj potvrdil jejich vhodnost:
- jednotná solidární cena
- vkládání zisku do majetku společnosti
- rozhodování pomocí racionálních ekonomických metod
- udržení sociálně přijatelné ceny vody
Ke dni 1. října 1993 byly Fondem národního majetku založeny SVS a.s., vlastněná obcemi, jako společnost vlastnická, na kterou převedl státní infrastrukturní vodohospodářský majetek, a SčVK a.s, dočasně vlastněná státem, jako společnost provozující majetek SVS, na kterou převedl veškerý státní majetek s provozováním související – veškeré budovy, strojní vybavení, laboratoře, dokumentace i všechny zaměstnance státního podniku.
V roce 1994 se uskutečnila první vlna kuponové privatizace, do které bylo zařazeno i 58 % akcií Severočeských vodovodů a kanalizací. Zájem o tyto akcie byl značný a rozhodnutí přineslo až poslední kolo. Největší podíl akcií získaly investiční fondy. Tím se SčVK změnily ze státní akciové společnosti na soukromý subjekt. V následujících letech probíhaly v akcionářské struktuře SčVK nejrůznější změny, a to až do roku 1999, kdy se většinovým vlastníkem provozní společnosti stala Compagnie Generale des Eaux (CGE, později Vivendi, dnes Veolia) a následně byla uzavřena provozní smlouva do roku 2020.
SVS s dostatečným předstihem, již v roce 2013, zahájila přípravu zajištění provozu vodárenské infrastruktury v dalším období (projekt Zajištění provozu vodárenské infrastruktury po roce 2020). Cílem projektu je zajištění kvalitních a cenově dostupných služeb, spočívajících ve výrobě a dodávce pitné vody a v odvádění a čištění odpadních vod, a péče o vodárenskou infrastrukturu SVS po ukončení stávající smlouvy se SčVK. Po projednání možných variant byl zvolen projekt vlastnického modelu se servisním prvkem.
Zvolená cesta byla tou nejrozumnější. Spolehnout se na tradici a dobré jméno vodárenských firem, které svou práci umí a dát možnost a odpovědnost městům a obcím, aby o naší vodě rozhodovali lidé u nás. Navazující procesy, právní, finanční, organizační a další vycházely z tohoto prvotního rozhodnutí. Po 26 letech se dne 1. 1. 2019 SVS a SčVK opět sešly pod jednou vlastnickou střechou, nazvanou skupina Severočeská voda. Díky ní mohou města a obce obou severočeských krajů plně kontrolovat všechny vodohospodářské činnosti v regionu. Nevznikla však nová, nákladná korporace. Spojily se síly firem, které se znají, jsou vzájemně provázané a působí zde několik desetiletí, ale především své práci rozumějí. Korporátní uspořádání se v průběhu let sice měnilo, ale nezměnil se společný cíl: dodávat lidem na severu Čech kvalitní pitnou vody a starat se o to, aby jí i další generace měly vždy dostatek.